Popis túry, itinerář: DEN PRVNÍ
Z Terme di Valdieri do Isoly 2000
Šestihodinový úsek prvního dne vám odhalí něco z historie této oblasti, neboť cesta prochází starou královskou soumarskou cestou na jejímž začátku stojí lovecká chata Valasco s cimbuřími. Ovšem za pozornost také stojí půvabná zákoutí parku Argentera či blízká jezera Valscura.
Neudržovaná cesta vychází z Terme, místa výskytu horkých termálních pramenů a vede do Pian del Valasco a původní lovecké chatě. Poté navazuje na již zmíněnou soumarskou stezku si lze cestu několikrát zkrátit. Následuje prudký výstup napříč svahem k jezeru Valsura a k soutěsce Bassa del Druos tísnící se mezi vrcholky Malinvern a Tavels. Cesta vyúsťuje ve francouzském parku Mercantour a svažuje se k Isole 2000 a k Refuge de La Grange, místu silně pozměněném lyžařskými středisky.
DEN DRUHÝ
Z Isoly 2000 do Strepeisu
Časově náročný sedmihodinový úsek lze rozdělit do dvou částí s přespáním v S.Anna di Vinadio. Jistě oceníte nádherné pohledy z Colle della Lombarda, z hraničních hřebenů či z průsmyku Bravaria. Na závěr vás čeká velmi prudký sestup do Strepeisu.
Cesta se vine vzhůru mezi lyžařskými svahy a vleky ke Colle della Lombarda, kde zahýbá k hraničnímu pohoří. Následuje sestup ze Cima Moravacciera ke svatému místu S. Anna di Vinadio a po úseku zařezávajícímu se šikmo svahem přichází výstup k průsmyku Bravaria. Poté se dlouho klesá alpskými loukami a lesy až k Strepeisu.
DEN TŘETÍ
Ze Strepeisu do chaty Migliorero
Pětihodinový úsek představuje přechod ze Strepeis do chaty Migliorero. Na začátku se prochází malebnou vesničkou San Bernolfo, kde si lze prohlédnout horské domečky s doškovými střechami. Trasa prochází údolím Ischiator k chatě Talarico, nebo je možné zkusit štěstí při autostopu až do San Bernolfo. Cesta kopíruje starou stezku, po které se kdysi převážela sůl, a která vás dnes zavede ke Callieri a San Bernolfo, kde lze využít nouzový nocleh na seníku. Poté se cesta šplhá k soutěsce Laroussa a svažuje se kamenitým terénem k chatě Migliorero.
DEN ČTVRTÝ
Od chaty Migliorero do chaty Talarico
Odpočinkový čtyř a půl hodinový úsek prochází nádhernou přírodou, kde lze při troše štěstí zpozorovat kamzíky či sviště. Při přechodu vysokohorského údolí Prati del Vallone lze nějaký čas věnovat prohlídce nevelké botanické zahrady se vzrostlými jalovci.
Cesta vychází od bunkru a prudce stoupá k průsmyku Rostango, aby opět klesla k chatě Zanotti, která ovšem není vždy otevřená. Poté co se napojí na neudržovanou silnici, která se šplhá k soutěsce Scolettas se zbytky opevnění z třicátých let. Následuje několik serpentin, které vás dovedou k Prati del Vallone a k chatě Talarico.
DEN PÁTÝ
Od chaty Talarico do Pontebernardo
Šesti a půl hodinový úsek nenáročný úsek nabízí zajímavou podívanou. Kopíruje totiž stezku pro mezky tahající materál na bunkr. Zvláštní pozornost si zaslouží obdivuhodné opevnění Becchi Rossi s patrovými plošinami, které je možné při zvýšené opatrnosti prolézt.
Cesta se i nadále zvedá do vysokohorského údolí Stau a do Colle di Stau, poté se svažuje do údolí Forneris a přechází louky Comba del Pilone a Rio Forneris. Odtud se opět zvedá ke Colle dei Becchi Rosii. Následuje několik zákrut v modřínovém lese, louky Murenza a Pontebernardo, oblast známá pro vápencové útvary.
DEN ŠESTÝ
Z Pontebernardo do Chialvetty
Opět delší sedmihodinový úsek směřuje do Val Maira a prochází nedotčenou a divokou krajinou. Na počátku se před vámi otevírá pohled na velkolepé vápencové skály Barricata a Monte Oronaye. Hned po prvních metrech se vaše cesta dostává ke skalním stěnám nabízejícím hned několik nejobtížnějších horolezeckých tras v Piemontském pohoří, kterým se ovšem trasa vyhýbá.
Cesta stoupá ke shluku domů v Serre a k jezeru Oserot. Po překonání soutěsky Gardetta se trasa sklání k úpatí Mont Oronaye a k typickým alpským vesničkám údolí Unerzio. Hlavu lze složit na Chialvettě.
DEN SEDMÝ
Z Chialvetty do Chiappery
Čtyř a půl hodinovou túru lze zdolat dvěma způsoby. Spodní cesta klesá do údolí, horní prochází divokou přírodou vysokohorského údolí Enchiausa, což je možnost delší a obtížnější.
Cesta začíná u míst, kde se vinula soumarská stezka do Pratorotondo a Grange. Poté navazuje na starou neudržovanou vojenskou cestu, která stoupá ke Colle Ciarbonet, odkud se svažuje modřínovými lesy a loukami. Následuje stoupání mezi oblými balvany, aby cesta opět klesla k pramenům řeky Maira. Poté se cesta několikrát zhoupne ke Chiappeře a k úpatí Castello-Provenzale.
DEN OSMÝ
Z Chiaperry do Chiesa di Bellino
Opět poněkud dlouhý sedmihodinový úsek se pomalu přibližuje pyramidovému vrcholku hory Monte Viso. Cestou si lze prohlédnout domy vystavěné v tradiční architektuře oblasti Languedocu.
Cesta začíná po nudné neupravované silnici, ovšem útěchou mohou být blízké vodopády Stroppia a stěny Rocca Provenzale, míjí několik chat a přichází na rozcestí. Vlevo se lze dostat ke Col Maurin, vpravo pak ke Colle di Bellino. Ta nejdříve sestupuje do nedotčeného vysokohorského údolí Bellino, poté přichází do rokle Barricate, prochází travnatým Pian Ceiol a vyúsťuje ve vesnicích S.Anna Chianale, Préfauchier a Pleyne. Nocovat doporučujeme v Chiesa.
DEN DEVÁTÝ
Z Chiesa di Bellino do Pontechianale
Odpočinkový čtyř a půl hodinový úsek potěší především milovníky nádherné alpské scenérie. Trasa se vine přes několik svěžích alpských luk, které jsou stále obhospodařovávány.
Cesta se stáčí k Granges dell`Alpe a ke Granges di Esperiá, poté navazuje na starou vojenskou cestu až do Grangia Forest. Z Colletto della Battagliola se otevírá pohled na impozantní Monte Viso. Trasa pokračuje olšovým lesem a vystupuje k bodu, který opět nabízí nádherné pohledy na okolní skalnaté velikány. Následuje klesání lsem Alevé do Pontechianale, kde lze přenocovat ve vesnici Forest.
DEN DESÁTÝ
Z Pontechianale do chaty Monte Viso
Šesti a půl hodinová trasa přináší obtížný a zdlouhavý výstup, aby jste mohli obdivovat divokou panenskou přírodu vysokohorského údolí Vallanta, které je schované ve stínu Mote Viso a dalších vrcholků jako Punta Caprera a Visolotto. Alévský les představuje nejrozsáhlejší území se švýcarskou borovicí v Itálii. K chatě Monte Viso lze také dospět z Chinale přes vysokohorského údolí Soustra.
Stezka míjí domy Castello a přechází údolí Vallanta. U hospodářského stavení v Gheitu se cesta větví do dvou směrů. Doprava cesta přechází soutěsku San Chiaffredo a přichází k chatě Sella. Poté vede panenským údolím, aby dospěla k nové chatě Vallanta a ke staré chatě Gagliardone. Závěrečné strmé stoupání se šplhá k průsmyku Vallanta, odkud cesta opět klesá do Vallée de la Guil a k chatě Monte Viso.
DEN JEDENÁCTÝ
Z chaty Ponte Viso do Crissola
Závěrečná túra vás zavede zpět do Itálie. Prochází prvním alpským tunelem `Buco di Viso`, který nechal v letech 1475 až 1480 vybudovat markýz Ludovico II. ze Saluzza. Měří 75 metrů a pro jeho překonání je dobré mít svítilnu.
Trasa začíná nedlouhým sestupem, po kterém následuje náročné stoupání na Colle, pod kterým leží již zmiňovaný tunel. Poté cesta navazuje na soumarskou stezku a směřuje k Pian Mait di Viso, Pian Armoine a k Pian del Re, kde pramení řeka Pád. Trasa pokračuje po silnici a staré cestě využívané k přepravě na mulách až k Pian Melzé a Crissolu.
|