Několik zkušeností, které jsem posbíral při lezení a pohybu v horách. Týkají se práce s psychikou.
Berte je jako moje osobní poznatky a tím pádem nemusí být obecně použitelné.
Před lezením si udělejte alespoň přibližný časový plán výstupu.
Když budete vědět, že vám výstup zabere například nejvýše 3 dny, lépe se s ním psychicky vyrovnáte. Budete vědět, jak hospodařit se silami a kolik jídla a vody budete potřebovat. Snažte se před nalezením do stěny (cesty) zablokovat emoce,
abyste vše co bude následovat (lezení, dlouhodobý pobyt ve stěně) mohli řešit racionálně.
Je to možná paradoxní, že tak irracionální činnost jakou je lezení, se musíte snažit řešit rozumově.
Hodí se to. Přílišná ztráta pozornosti způsobená únavou nebo poddání se nepřízni (kráse) okamžiku může značně zpomalit postup a/nebo může skončit fatálně.
Na emoce je dost času až po výstupu, po dosažení relativně bezpečného místa pod stěnou. Během dlouhého výstupu se snažte občas svoji mysl upínat na časově blízké body a činnosti.
Během dlouhého výstupu se postupně dostáváte do rutiny, neustále opakujete ty samé věci, (zrušit bivak, připravit matroš, založit štand, lézt, založit jištění, založit další štand, dobrat druhého, vytáhnout batoh,...).
Každá délka, každý den to samé, což velmi unavuje. Následkem toho se vám někdy nechce pokračovat v dalším výstupu a bojujete sami se sebou.
Snažte se proto občas svoji mysl upínat na časově blízké body, místa ve stěně, kde si můžete na chvíli alespoň trochu odpočinout, a na které se budete alespoň trochu těšit.
Například: dobrý chyt kde si odpočinu, další štand kde mě vystřídá parťák, večerní bivak kde si odpočinu, okamžik a místo přípravy jídla, pití, posledních pár délek na vrchol.
Pokud si výstup takto rozdělíte, lépe se s ním vyrovnáte a zároveň průběžně trochu relaxujete. Jste-li hodně vyčerpáni, nezastavujte se.
Máte-li ještě dlouhou cestu k místu bezpečného odpočinku, do base campu ke stanu, k chatě, k autu,
došlo vám už jídlo, nemáte vodu a jste velmi vyčerpáni,
nezastavujte se.
Pokud se zastavíte, vypadnete z rytmu pohybu a při opravdu velikém vyčerpání se vám může stát, že už nebudete schopni vydat dostatek energii na to, abyste vstali a pokračovali dál.
Svůj pohyb proto dělejte co nejméně silově, pokud to jde pravidelně a harmonicky, třeba i hodně pomalu tak, abyste se dokázali pohybovat co nejdéle dopředu, směrem k vaší záchraně.
Vaše tělo má velké rezervy, které dokáže čerpat ještě dlouho potom, co váš mozek vyslal signál, že už nemůžete. Je lepší být omrzlý než mrtvý.
V neplánovaném bivaku můžete v zimě omrznout, ale pokud byste za špatné viditelnosti pokračovali dál, po chybném kroku můžete i zemřít. Využívejte zkušenosti z vašich předchozích prožitků.
Když se octnete ve zdánlivě neřešitelné situaci, vzpomeńte si na podobnou situaci ve vaší minulosti, ze které jste se už dokázali dostat. Povzbudí to vaši mysl.
|
