V roce 1973 zemřel kitzbühlský rodák a Tyrolan tělem i duší, Peter Aufschneiter. Jeho jméno vešlo lidem do povědomí teprve po uvedení filmu Sedm let v Tibetu s hlavními představiteli Bratem Pittem a Davidem Thewlisem, který představoval právě Petera Aufschneitera. Tento poutavý film ani z daleka nevystihl dramatičnost knihy napsané Heinrichem Harrerem, natožpak reálnou strastiplnost a drsnost celého sedmiletého pobytu na cestě z Indie do Lhasy. Jméno Aufscheiter bylo víceméně známé především z odborných publikací zabývajících se především zeměměřičstvím a plastickou kartografií. V knihách, které psal převážně činorodější Heinrich Harrer neprávem vystupoval Peter vždy jako ten druhý. Skutečnost však byla jiná. Byla to jen jeho přirozená skromnost a duchovní nadhled který potlačoval prosazovaní sebe sama do pozice hrdiny, kterým bezesporu byl.
Setkání a praktikování východní filozofie, kterou si potažmo přivezl do Evropy, zejména Zenový Buddhismus mu otevřel oči natolik, že považoval reálný život, jak sám píše ve svých denících, jako běžící film a sám sebe jako diváka, který jen čas od času si zastaví jednotlivé sekce. Jestli někdo z těch dvou pochopil reálný buddhismus a dokázal ho praktikovat ve svém životě, byl to především Peter Aufschneiter.
Narodil se v Kitzbühlu 2. listopadu 1899. Peterovi rodiče sice pocházeli z nedalekého St. Johannu, ale brzy po svatbě se přestěhovali do Husího domku, který jim pomohli financovat rodiče jeho manželky Kateřiny Seilwandové. Vlastnili poměrně dobře prosperující hostinec Medvědí boudu, nedaleko Kitzbühlského nádraží. Peter byl jejich jediný syn, ale paní Aufschneiter-Seilwandová si přivedla do manželství dcerku Therese, z předchozího vztahu. Mládí prožívali oba nevlastní sourozenci v pohodě. Otec byl uznávaný stolařský mistr a jeho práce byla velice žádaná i za hranicemi okresu. Matka vypomáhala střídavě ve stolařské dílně, nebo v hostinci. Obě děti se mohli věnovat zábavě a o nové kolo, mičudu, nebo nové šaty nebyla nouze. Peter se mohl také přihlásit na cyklistický závod v Tyrolích. Účast byla podmíněná mnohdy pouze tím, že závodník měl mít vlastní kolo . Chudoba v této části monarchie byla veliká. Přes tento relativní finanční nadstandard, si nemohl Peter dovolit studium na gymnáziu v Kufsteinu. Pomohla mu morbidně nešťastná nehoda při lyžařském závodě, kdy před Peterovými zraky se zabil jeho nejlepší přítel, jeden ze tří bratrů Reischových, Ernst. Jejich matka si Petera tak oblíbila, že spolufinancovala studium jak svým synům, tak Peterovi. Peter později podnikl z Ernstovým bratrem Franzem neuvěřitelná dobrodružství v Dolomitech a ve Wilden Kaiseru. Studium probíhalo podobně jako na základní škole. Každým rokem byl vyhlašován nejlepším studentem a to mu zaručovalo jakési finanční zázemí pro jeho další studium na vysoké škole. Zejména jazyky ovládal perfektně, jakoby sudičky věděly, že právě toto bude v dospělosti nejvíce potřebovat ke svému přežití. Plynně se domluvil anglicky, francouzsky, italsky, španělsky a samozřejmě latinsky. Později při sedmiletém pobytu v Tibetu ovládal brilantně některá místní nářečí tak, že byl zván velice kuriosně často do Potaly, sídla Dalajlamova před čínskou invazí, jako tlumočník domácích jazyků a nářečí. Z Heinrichem Harrerem se stali Dalajlamovími poradci pro věci zahraniční. Tato činnost spočívala mimo jiné v tom, že poslouchali v rádiu cizí stanice a předávali mnichům zprávy ze světa. Nikdy nesnižoval autoritu moudrých mnichů, ale rozdílnost mezi západní a východní filosofií byla veliká. Uvádí v jednom rozhovoru pro rakouský časopis: ' Jako vždy před obědem jsme se sešli v jedné z Dalajlámových předkomnat. Předali jsme zprávy ze světa. Tyto zprávy mniši zpracovali po svém a přednesli je Dalajlamovi. Ten si nás jednou pozval k dovysvětlení jedné pro něho nepochopitelné události. Nějaká záoceánská loď, jejíž jméno už si nepamatuji, získala modrou stuhu, která se dávala za nejrychlejší přeplutí Atlantiku z Evropy do Ameriky. Ten čas byl na tehdejší dobu úctyhodný a mysleli jsme jak mnichy a Dalajlamu touto zprávou ohromíme. Nakonec ohromil on nás otázkou, proč to všechno někdo dělá a jaký to má duchovní smysl pro člověka.
Peter byl na rozdíl od Harrera mnohem pozitivnějšího myšlení, dokázal velice snadno navázat kontakt s lidmi a proniknout do východní mentality prostých Tibetských horalů.
Pokračování příště. Text: Pavel Roháček |
