Karavišin - cesta za lezením ve střední Asii

Projíždíme kolem dětí postávajících na kraji silnice. Vedle sebe mají starou kancelářskou židli plnou plastikových lahví s nahnědlou tekutinou . Několik dalších lahví se povaluje na zemi. 'Že by obchůdek s včelím medem?'. říkáme si.

Řidič Saša, původem Rus , stáčí kola vojenského Zilu ke krajnici vozovky. 'Musíme vzít benzin, řekni klukům vzadu, ať si zatím vylezou ven', prohodí ke mně. Zatímco kluci vylézají na sluncem rozpálený asfalt, k Sašovi přibíhají děti s lahvemi v rukou.

Za chvíli mizí obsah lahví v téměř bezedné nádrži našeho náklaďáku. Děti na okamžik kamsi odbíhaji a po chvíli se objevují s dalšími PET lahvemi. Vše se opakuje tak dlouho, až je nádrž plná. Obchodníci dostávají náležitou protihodnotu částečně v somech - kyrgyzské měně a zbytek v dolarech, nejžádanějším platidle v Asii.

To byla jedna z epizod, které se udály během našeho přesunu do hor kyrgyzského Pamiro-Alaje. Na rozdíl od vyjednávání s důslednými úředníky nebo posezení u levné vodky, však znamenala jenom krátké zastavení na cestě do hor.

Po týdnu konečně dorážíme do doliny Karavišin. Zjišťujeme že žádní osli ani koně nebudou a tak házíme první dávku batohů na záda a potácíme se vzhůru pod stěny kdesi na konci údolí.

Cesta ubíhá tak nějak v pohodě, až do té doby než zjistíme že jsme netrefili to správné údolí. Tahle chyba znamená pro některé z nás kolem 80 kilometrů chození dolinou nahoru a dolu a zas nahoru a dolu, protože ti prozřetelnější z nás si nechali batohy nahoře, co kdybychom šli správně.

Když po třech dnech trmácení konečně dorážíme na krásnou louku, nad kterou se vypínají naše vysněné žulové stěny, připadáme si jako v ráji.

Další den přelézáme boční morénu ledovce nad naším ležením a nakukujeme do úzké dolinky. To co vidíme nás okamžitě dostává do kolen. Nad námi se tyčí tisícimetrová západní stěna piku 4810. Je nám jasné, že jsme našli to, kvůli čemu jsme se sem plahočili dobrých 6000 kilometrů.

O oblasti
Doliny Lailak a Karavišin v Turkestánském hřbetu, patří do tzv. Pamiro-Alajské soustavy. Obě oblasti jsou srovnávány, díky mohutným žulovým věžím nabízejícím extrémní a dlouhé skalní výstupy, s jihoamerickou Patagonií. Dolinu Karavišin, která leží asi 30 km východně od oblasti Lailak, navštívili tehdy ještě českoslovenští lezci v roce 1989. Po ozbrojeném přepadení německých a amerických horolezců v letech 1999 a 2000 islámskými bandity, tuto část Pamiro-Alaje žádní další horolezci nenavštívili. Podle nám dostupných zpráv měl být rok 2002 rokem válečných prázdnin a tak naše jedenáctičlenná skupina z Čech této příležitosti využila.

Co se vylezlo
Podařilo se vylézt dva nové směry v Z stěně piku 4810, Zlaté písky 8/A2(Šrůtek, Kreisinger, Balcar, Turek), Otíkovy mokré sny 9-/9 (Holeček, Jonák, Šatava) a na Žlutou stěnu, naproti přes údolí, prvovýstup Meresjev 9-/9 A3(Kopáček, Zákora)