...Jeden cizinec mířící dolů, od pohledu Ind, se dal se mnou do rozhovoru. Jakmile zjistil, že jsem z České republiky, vybuchnul na mne jméno Josefa Rakoncaje, přeci ten, co byl jako první 2x na vrcholu K2! Jasně! Představil se pod přezdívkou Sri, T. Sridharan z Indického horolezeckého svazu, s Jožkou Rakoncajem a dalšími Čechy byl jako styčný důstojník pod Nanda Devi.
Hned vychrlil několik českých slov, publikovatelných i nepublikovatelných a pár bodrých historek, jak ho jako Inda trápili hovězím a brambory, protože nic jiného už prostě nebylo. Vyměnili jsme si kontakty na sebe, slíbil jsem, že vyřídím pozdravy, společné foto, rozloučení a každý z nás udělal několik málo kroků ve svém směru.
Celý ten kopec, ta hora, po které jsem kráčel, začala kymácet
„Thomas, that´s earthquake! Lie down!“
V tom momentě se celý ten kopec, ta hora, po které jsem kráčel, začala kymácet. Byl problém se udržet na nohou. Nechápal jsem, o co tady jde. Překvapení? Každopádně! Něco takového jsem ještě v životě nezažil. Koukal jsem na Sriho několik prvních vteřin, kdy jsem balancoval na nohou, až na mne vykřikl: „Thomas, that´s earthquake! Lie down!“ V tom momentu jsem pochopil, že jsem v situaci, kterou jsem ještě nikdy nezažil. Žádný takový pocit jsem si nemohl z minulosti vybavit. Ležel jsem kousek od Sriho, kopec se dále třepal. Jak dlouho to vše trvalo? Nevím. 15, 30 vteřin? Více? Netuším. Naproti přes údolí začaly padat první ohromné sesuvy půdy, nějaký pod námi, o čemž svědčil ohromný oblak prachu, který se vyvalil nahoru. Všude okolo ohromný rachot padajícího kamení a pukajících skal. Pak to na nějakou dobu ustalo. Kameny rachotily dále. Leželi jsme dále na stezce. Kolem nás se prohnalo stádo koz a krav.
V ten moment jsem nikterak netušil, jaké následky zemětřesení mělo
Zvedli jsme se, opětovně se rozloučili a vydali se každý opačným směrem. Dodnes nevím, zda bylo mým záměrem pokračovat dále do Sherpagaonu 2.563 m nebo se jen podívat po páru, který nás při rozhovoru předešel. Každopádně jsem měl obavy pokračovat dále. V ten moment jsem nikterak netušil, jaké následky zemětřesení mělo. Popošel jsem jen pár desítek metrů a ostrvě s chodníkem roztrhaným od zemětřesení jsem našel choulící se pod keři dotyčný pár. Mladá Američanka byla absolutně vyděšená, její manžel také moc netušil, v jaké šlamastice se všichni nacházíme. Byly jen kousek od travnatého svazu, po kterém se jako velké kulečníkové koule kutálely ďábelskou rychlostí balvany a kamení z hřebene nad ním. Tam nebylo žádného úkrytu. Následovaly další otřesy, které nás opětovně přibyly k zemi. Kopec se kymácel o něco méně, burácení padajícího kamení a sesuvů půdy naopak ještě zintenzívněl. Dlouhé minuty ubíhaly. Co dále? Kam dále? V zápětí došel ještě nepálský průvodce s dvěma turisty, společně jsem se podívali na sebe, na rozervaný chodník plný trhlin a zaveleli k ústupu. Společně jsme došli nad vesnici Khangjing k velkému stavení Surka lodge, kde se nás sešel první hlouček překvapených a vyděšených místních a turistů. Okolí Surka lodgi bylo pro nás na několik dní novým domovem, kde jsme čekali na informace, nějaké zprávy, prožívali společně další otřesy a mnohé příběhy a v neposlední řadě čekali na záchranu z oblasti postižené silným zemětřesením. Trek v Himálaji ve skupině Langtang nabyl jiného, nečekaného rozměru. Zvrácený ráj.
Úryvek z blogu Tomáše Obtuloviče tomasobtulovic.blogspot.co.at |
