Hazard – A5 v Tatrách.

„...Nad námi sa začína týčiť previsnutá platňa bez najmenšej poruchy pre skoby. Ďalšie lezenie je len těžko opísať. Pomaly krok za krokom sa posúvame v rebríkoch po rurpoch, jedničkách, háčikoch, po hluchých vlásočnicových špárkách. Istenie je mizerné, skoro žiadne a radšej ani nepremýšlame, čo sa stane, ak vypadne prvolezec. (...)
Po prelezení najťažších hákovačiek v Tatrách navrhujeme klasifikáciu A5. Kĺúčová dĺžka tejto cesty sa po psychickej stránke nedá porovnať s tým, čo bolo v Tatrách vylezené ako technické TOP. (...) Kto má psychické a finančné problémy, chce zabiť nudu, depresie a nešťastnú lásku a neverí? Nech tam beží, na kostole hazard ČAKÁ!“ (text v časopise Jamesák z roku 2005).

Poměrně dlouho od lákavě popsaného prvovýstupu nenastala v našich životech vhodná konstelace k pokusu o přelezení. Finanční ani rodinné trable nikde, krize středního věku v nedohlednu, důvody k pochybování žádné, nuda teprve ne. Z netrpělivého čekání nás vysvobodila až světová finanční krize a pracovní stres. Naznali jsme, že je čas vyrazit.

Možnosti k naplnění ambicí na první opakování a první zimní přelez cesty Hazard v SV stěně Veže Velkého Kostola nám nabídl krátký den a sněhová nadílka v polovině listopadu. Naše nedisciplinovanost v otázkách brzkých nástupů (králíkům se z vyhřátého klobouku nechce), nejkratší den v roce a nepříliš dobré počasí způsobili, že jsme si zhruba 18 lezeckých hodin potřebných k opakování v zimních podmínkách rozložili do dvou etap. Pro návrat do stěny jsme použili fixního lana.

Myslíme si, že se prvovýstupcům Miro Mravovi a Braňovi Turčekovi podařilo vytvořit velmi pěknou a těžkou cestu, která si zaslouží uznání a pozornost všech lezoucích milovníků hazardních her ve Vysokých Tatrách.

text a foto: Ricardo + Stoupa.